9.2.2017 otevřeno: 1108 x

Součková před zápasem proti Bratislavě: "Věříme, že pošleme Slovenky domů bez bodů"

Povinná výhra čeká v 17. kole česko – slovenské soutěže na házenkářky Sokola Písek, které v domácí obloukové hale přivítají slovenskou Bratislavu. „O vítězství se porveme. Věřím, že když se vyvarujeme zbytečných technických chyb a budeme se soustředěni na svůj výkon, zůstanou dva body na jihu Čech,“ říká k nadcházejícímu interligovému zápasu odhodlaná čtyřiadvacetiletá rodačka z Havlíčkova Brodu Michaela Součková.


Do zápasu posledního kola proti Zlínu jste se zapsala třemi brankami. Při pohledu do zápisu by se dalo odhadnout, že šlo o velmi tvrdý zápas, tedy alespoň dle udělených dvouminutových trestů. Podíváte-li se zpět, jak tento zápas a výkon vašeho týmu hodnotíte?

Do Zlína jsme jeli s tím, že se popereme o výsledek a soupeřkám nenecháme nic zadarmo. Bohužel se nám nepovedl první poločas utkání, a to především kvůli častým technickým chybám, které Zlín nekompromisně trestal rychlými protiútoky. Skvělý výkon podala naše brankařka Kristýna Neubergová, bez které by výsledek v poločase vypadal možná ještě hůře. Druhý poločas jsme odvedli daleko lepší výkon, ale na zvrat v utkání to nestačilo. Naše hra si zakládá na tvrdé obraně, takové jsou pokyny trenéra a my se je snažíme dodržovat. I z toho důvodu může pramenit vysoký počet dvouminutových trestů.

Nadcházející 17. kolo vám do cesty postavilo tabulkového souseda, který ještě nebodoval. Co nesmíte opominout, aby se vám povedlo uhájit domácí pevnost a poslat Bratislavu bez bodů domů?

V zápase s Bratislavou si nemůžeme dovolit naše časté poločasové výpadky. Od první minuty utkání se musíme soustředit na svou hru a jít za vítězstvím od začátku až do konce. Opět budeme stavět na tvrdé obraně a následném proměňování šancí, což nám občas dělává problém. Body ale chceme a určitě se o ně porveme.

V interlize jste do branky soupeřek nasázela 41 branek, máte tedy bilanci 2,56 zásahů na zápas. Dá se říci, že jste se svým výkonem spokojená?

Spokojenost rozhodně není na místě. U střelecké spojky, za kterou se troufám označit, by mělo být toto číslo určitě vyšší. Na druhou stranu, je mi jedno, kdo v zápase dá gól, důležité je, aby na konci utkání svítilo na tabuli příznivější skóre pro nás.

Vy však nastupujete ještě v 1. lize žen za Havlíčkův Brod, což je váš mateřský klub. Tam je bilance vstřelených branek ještě vyšší, 4 branky na zápas. Která liga vám herně více vyhovuje a proč?

Za Havlíčkův Brod nastupuji jen zřídka, přesto velmi ráda. 1. liga žen není tak tvrdá a rychlá jako interliga a možná díky tomu se dokážu častěji prosadit. Nevlastním totiž zrovna „rychlonožky“ (smích). Jsem ráda, že mám možnost holkám z Brodu občas pomoct, a i pro mě je každý zápas cennou zkušeností, ať už je prvoligový anebo interligový.

Jeden čas jste také bojovala s vleklým zraněním. Jak těžké v té době bylo nesmět hrát, co vše vám uteklo?

Musím zaťukat, že větší zranění se mi zatím vyhýbají. Když už ale jedno přišlo, tak v tu nejnevhodnější dobu, a to zhruba týden před Mistrovstvím světa juniorek v roce 2012, které se konalo v Brně a Ostravě. Na reprezentačním srazu jsem si zlomila záprstní kůstku a zúčastnit jsem se jako hráčka nemohla. V Brně jsem ale byla a podporovala holky alespoň z tribuny, což bylo asi nejtěžší z pohledu zranění, nebudu nic tajit, ukápla i slza.

Ano, prošla jste i mládežnickými reprezentacemi. Na tuto dobu určitě ráda vzpomínáte, ale co je taková ta zásadní věc, která vám při vzpomínání proletí hlavou?

Na reprezentační srazy určitě ráda vzpomínám. Získala jsem spoustu nezapomenutelných zkušeností i zážitků. Největší vzpomínky však pramení ještě z Havlíčkova Brodu. Tenkrát jsme vyhráli 1. ligu dorostenek a pro nás to byl obrovský úspěch vybojovat to nejlepší umístění a dostat se přes týmy jako byla DHC Slavia Praha nebo HC Zlín až ke zlatému kovu.

Co pro vás házená znamená? Co vám dala a naopak vzala?

Házená je součást mého života. Je pro mě stejně tak důležitá jako škola nebo práce. Především je to skvělá kolektivní hra, která mi umožnila poznat spoustu kamarádů a prožít s nimi plno zážitků. S házenou jsem měla možnost podívat se za hranice naší republiky, což je pro mladou holku také velké pozitivum. Je pravda, že byly chvíle, kdy jsem si zasteskla po dvouměsíčních prázdninách nebo volných víkendech, ale takové chvíle měl asi každý, kdo se sportu věnuje. Na druhou stranu vzpomínky na mládežnické turnaje a spaní ve třídách jsou na celý život a jsem za ně moc ráda.

Co je pro vás osobně nejoblíbenější forma odpočinku? Čím trávíte volný čas, když se zrovna nevěnujete házené?

Nejvděčnější jsem za to, když můžu odjet domů do Havlíčkova Brodu a trávit čas s rodinou. Mám ráda spíše aktivní odpočinek a na Vysočině se letos se sněhem opravdu nešeřilo, takže jsou v úvahu běžky nebo klasické lyžování. V létě ráda hraju tenis nebo si jdu jen tak zaběhat a vyčistit hlavu.

Dokážete si vybavit, co byl váš nejhezčí házenkářský zážitek dosavadní kariéry?

Těžká otázka a ještě těžší odpověď. V tuto chvíli mě napadá jedině utkání s Iuventou Michalovce před dvěma lety, které v písecké obloukovce skončilo remízou 24:24. Zastiňuje to pouze fakt, že jsem v poslední vteřině zápasu trefila tyč hostujícího týmu, jinak by mohlo dojít ještě k větší euforii. Holky v šatně mi to stále nezapomínají připomínat (smích).